Na západním pobřeží chorvatského poloostrova Istrie omývaném Jaderským mořem leží nevelké asi třináctitisícové město Rovinj. Kdysi v 18. století bývalo důležitým střediskem benátské námořní plavby a rybářským centrem. Dnes je vyhledávanou turistickou destinací. Na pobřeží v okolí města a na přilehlých ostrovech se nachází řada hotelových komplexů a turistických kempů.
Z pobřeží vybíhá do moře poloostrov, na kterém stojí historické centrum města. Severní nábřeží poloostrova je přizpůsobené pro přistávání velkých výletních lodí. Jižní přístav na druhé straně poloostrova je ohraničený velkým molem a je plný jachet a malých lodí, vyhlídkových i rybářských.
Lodě u severního nábřeží |
Jižní přístav |
Tržiště večer i ve dne | Památník padlým |
Náměstí Na Mostě |
Muzeum města Rovinj |
Obě protilehlá nábřeží spojují dvě souběžné ulice. Uprostřed se rozšiřují do náměstí Na Mostě (Trg na mostu). Je to příhodný název, protože tady původně stával most spojující Staré město na ostrově s pevninskou částí Rovinje. Červená budova na staroměstské straně náměstí je Muzeum města Rovinje. Na protilehlé straně se rozvírá vějíř několika uliček směřujících do pevninské části města.
Z náměstí Na Mostě můžeme projít uličkou E. de Amicisa podívat se na barokní kostel sv. Františka z roku 1710, který patří k františkánskému klášteru.Kostel sv. Františka z Assisi |
Ulice Carera |
Ulice Carera |
Výstavní uličkou pro turisty je ulice Carera, dlážděná mramorem a plná lákavých výloh obchůdků. Stojí tady taky jedna památka - kostelík sv. Karla Boromejského z roku 1660, ve kterém je dnes umělecký atelier.
Na konci ulice u náměstí s autobusovým nádražím pak stojí kostelík Nejsvětější Trojice. Je to zachovalá románská stavba asi z 12. století. Zvláštností je její sedmiboký tvar. Také tenhle objekt slouží jako prodejní galerie.
Karla Boromejského |
Kostel Matky Boží |
Nejsvětější Trojice |
Popojdeme-li kolem románského kostelíka Nesvětější Trojice ulicí Giosue Carduccia asi 150 metrů, narazíme na kostel Matky Boží postavený v roce 1584. Neoklasicistická veranda vpředu byla přistavěna r. 1750.
Hodinová věž |
Náměstí maršála Tita |
Jižní část poloostrova lemují dvě blokem domů oddělená náměstí. Na náměstí Maršála Tita (Trg maršala Tita) stojí červenobílá věž s městskými hodinami z poloviny 19. století ozdobená vpředu reliéfem benátského lva. Uprostřed náměstí je novodobá kašna.
Druhé náměstí je náměstí G. Pignatona (Trg Giovanni Pignaton) převážně obsazené malíři s jejich obrazy.
Náměstí G. Pignatona a umění v ulicích |
Nábřeží lemovaná řadou restaurací a kaváren, ulice a náměstí s obchody mezi oběma přístavy jsou v turistické sezóně oblíbenou promenádou návštěvníků města. Všude přítomní umělci pak nabízejí svá díla přímo na náměstích a nábřežích.
Staré město se rozkládá na návrší poloostrova, kterému dominuje kostel a které je zastavěné domy od vrchu až k mořské hladině, tak jako tomu je u více podobných měst na chorvatském pobřeží. A protože poloostrov byl původně ostrovem a místa nebylo nazbyt, stavěly se domy hustě vedle sebe a s úzkými uličkami.
Ve středověku mělo město Rovinj sedm bran. V původním stavu se dochovaly jen tři - brána sv. Benedikta, brána sv. Kříže a brána Pod Zdí (Portica).
Turecká hlava |
Štít brány |
Benátská hlava |
Balbijevova brána |
Radnice |
Jedna z bran vedla z Rybího trhu do Starého města. Byla to Brána sv. Damiána a stála tady do roku 1622. Potom byla na jejím místě postavena barokní Balbijevova brána s letopočtem 1680 na desce ve štítu. Na štítu brány je reliéf benátského lva a dva městské erby umístěné tam o 100 let později. Nad obloukem pak jsou reliéfy turecké hlavy z vnější a benátské hlavy z vnitřní strany brány. Bránou můžeme vstoupit do Starého města z náměstí Maršála Tita, což byl ten dřívější Rybí trh.
Za bránou po levé straně stojící červená budova je radnice. Její fasádu zdobí symboly města - městský erb z 18. století, benátský lev a erby představitelů města 16. a 17. století.
Křivolaké uličky Starého města dlážděné lesklou mramorovou dlažbou ošoupanou chodidly tisíců lidských nohou stoupají vzhůru až ke kostelu sv. Eufemie. Ze všech na nás dýchá romantika starých časů. Přízemí domů jsou plná obchůdků se suvenýry a uměním, a to především v uličce Grisia.
Domy na náměstí Piazza Matteotti | Ulice Grisia - z náměstí Matteotti ke kostelu sv. Eufemie |
Tři dochovalé městské brány se nacházejí mezi domy Starého města na jižním pobřeží původního ostrova. Hned v první uličce vedle náměstí Maršála Tita je to nenápadná branka Pod Zdí (Vrata Pod zidom), na jejímž překladu je čitelný letopočet 1590. Dále po ulici sv. Kříže dojdeme ke schodům stoupajícím k bráně Na Pobřeží (Vrata Na obali), která se dřív jmenovala brána sv. Benedikta, protože za ní se nachází malý kostel sv. Benedikta. Třetí v řadě je brána sv. Kříže, v jejíž blízkosti stojí kostel sv. Kříže.
Brána Pod Zdí |
Brána Na Pobřeží |
Brána Svatého Kříže |
Kostel sv. Benedikta |
Kostel sv. Kříže |
Kostel sv. Josefa |
Kostel sv. Tomáše |
Kostel Panny Marie |
Kostel sv. Kříže je z 15. století a z ulice vyhlíží jako obyčejný dům, ale od moře jsou vidět tři antické sloupy předsíně a románské okno.
Cestou dolů od sv. Eufemie v ulici Bregovita se prochází podloubím kostela sv. Tomáše apoštola, který má základ ve 14. století, kde je vidět nástěnná freska s ukřižováním. V souběžné ulici V. Švalbeho při severním nábřeží pak ještě stojí kostel Panny Marie (1779).
Na vrcholu kopce nestojí jen největší kostel Rovinje, kterým je sv. Eufemie. Za ním, na horním konci ulice Grisie, se krčí malý kostel sv. Josefa (1673).
Kostel sv. Eufemie |
Hlavní loď |
Oltář - sv. Eufemie |
Pohled z jihu |
Věž vedle kostela s bronzovou sochou sv. Eufemie na vrcholu je zvonice. Je přístupná veřejnosti a nabízí krásný výhled na město a okolí.
Velké sídlo z doby bronzové na kopci zvaném Monkodonja východně od Rovinje bylo objeveno v roce 1953. Byly odkryty základy mnoha staveb a hradebních zdí, z nichž některé byly částečně zrekonstruované.
Vršek kopce se zvedá stupňovitě, tak jak byl vytěžován kámen na stavbu hradeb a budov. Celé tohle opevněné město připomíná podobné místo v Řecku, kterým jsou starověké Mykény.
Mapka a model sídla Monkodonja |
Sídlo bylo velmi dobře opevněné hlavní hradbou z hrubě opracovaných kamenů v celkové délce 1 km, vysokou kolem 3 metrů a širokou až 3 metry. V hradbě byly dva vstupy. Hlavní byla západní brána směřující směrem k moři, druhá brána je na severní straně. Z důvodů obrany měly obě přístup chráněný lomenými zdmi.
Severní brána |
Vstup do horního města |
Západní brána |
Kultovní jáma |
Opevněné město bylo rozdělené druhou, vnitřní hradbou. Ta chránila vrchol kopce - akropoli, na které stával také palác.
Pozůstatky hradebních zdí |
Cesta k místu není složitá. Asi 6 km z centra Rovinje směrem na Bale je označená odbočka vlevo, k objektu Monkodonja. Po polní cestě je to ještě asi 1 kilometr.
Asi 4 kilometry na sever od Rovinje se nachází polozbořený románský kostelík sv. Tomáše. Jeho půdorys má tvar kříže, ale jeho jižní rameno je zbořené. Loď je na východě zakončená polokruhovou apsidou, menší apsida je pak na severní přístavbě se zvonicí.
Kostel sv. Tomáše (Crkva sv. Tome) |
Při posledních výzkumech byly zjištěny předrománské prvky, takže vznik kostela se odhaduje na přelom 8. a 9. století.
Kudy tam? Po výjezdu z Rovinje směrem na kemp Valalta se po 400 metrech, kdy se hlavní cesta stáčí doleva, dáme vpravo a po 1 a půl km jsme u kostelíka.
Na kopci východně od Rovinje se nacházejí zbytky staré pevnosti Turnina. Její původ je pravděpodobně už v 8. století. Opevnění bylo celkem rozsáhlé a zahrnovalo i podzemní štoly vykutané v kopci.
Zbytky opevnění Turnina |
Stezka k Turnině |
Pevnost používali postupně Římané, Langobardi a Frankové, později biskupové z Poreče i další feudálové. Za II. světové války tady našli úkryt a pozorovatelnu partyzáni a poté byla Němci zbořena.
Objekt není nijak označený, takže se těžko hledá. Vyjedeme-li z Rovinje směrem na Rovinjsko Selo, odbočíme polní cestou ke kopci po pravé straně. Asi po 1 kilometru kamenitou cestou je po pravé straně nenápadná stezka mezi křovinami, která vede přímo na planinu s Turninou.
Na západním břehu Istrie severně od Rovinje se do pevniny zařezává přes 9 kilometrů dlouhý Limský záliv. V dávné minulosti ho vytvořila řeka Pazinčice vlévající se tady do moře, která v současnosti mizí v podzemí u Pazinu. Název pochází z latinského „limes - hranice“, protože odděluje oblasti Poreče a Puly.
Záliv je místy až 600 metrů široký a 30 metrů hluboký. Jeho břehy jsou strmé svahy a skály porostlé vegetací, místy vysoké až 100 metrů. Ve skalách jsou i jeskyně. V jedné z nich údajně žil v 11. století sv. Romuald, který založil nedaleký benediktinský klášter.
Podle nepsaných příběhů tady Římané zničili jakési sídlo Arupium. Dokumenty anonymního geografa z Ravenny ze 7. stol. uvádějí, že na zdejším místě existovalo opevněné místo Castrum Ruginium již velmi dlouho. Mohlo vzniknout někdy mezi 2. a 5. stoletím.
Istrie byla součástí Římské říše, poté tu vládli Gótové, Byzantinci, Langobardi. V neklidných dobách nacházeli lidé z Istrie ochranu na opevněném ostrově v Rovinji. Už v 7. století mělo město Rovinj hradby. Ty byly nutné i při obraně před častými útoky chorvatských a saracénských pirátů.Rovinj 1598 Giuseppe Rosaccio - mědirytina |
Ve válkách mezi Benátskou republikou a Osmanskou říší v 16. až 18. století byla zapojena i Rovinj. Za tureckých výbojů přicházeli uprchlíci z Balkánu a počet obyvatel Rovinje se zvýšil.
Začátkem 18. století se začala Rovinj rozšiřovat za městskými hradbami mimo ostrov. Kanál mezi ostrovem a pevninou byl zasypán v roce 1763.
Po napoleonských válkách získali Istrii rakouští Habsburkové a Rovinj se ocitla v Habsburské monarchii.
Po 1. světové válce patřila Istrie Itálii až do roku 1947, potom Jugoslávii do roku 1991.
Použité zdroje pro Rovinj