Genealogie,

Poslední místa

Někteří genealogové tak začínají. Navštíví hřbitovy, opíšou jména a data z náhrobků a mají začátek pro bádání v minulosti. Potom už následují archívy. Ve svém rodokmenu mám už hezkou řádku jmen a tak mě napadlo, že bych mohl navštívit místa posledního odpočinku těch nejstarších předků už jen proto, abych viděl, jak vypadá kraj a prostředí, ze kterého pocházeli.

Růžová (Rosendorf)

Nejdřív jsem se vydal na Děčínsko do vesnice Růžová, odkud přišel můj nejstarší známý praprapraděd z otcovy strany. Dříve tu bylo německé prostředí, takže ves nesla název Rosendorf. Je to pěkná vesnice blízko Hřenska, v údolí pod skalami. Na můj dotaz k prvním obyvatelům, které jsem potkal, kdeže mají hřbitov, mi bylo odpovězeno, že žádný hřbitov nemají, ten že je ve vedlejší vesnici. Až následující věta mě rozradostnila. „Je tady starej německej hřbitov, ale ten je léta neudržovanej a úplně zarostlej.“

Chvíli mi trvalo, než jsem ho našel, ale mezitím jsem narazil na tenhle památník padlým na frontách I. světové války. Vzhledem k většímu počtu mých jmenovců bylo i pravděpodobné, že někteří z nich mohli být našimi vzdálenými příbuznými. Sice hodně vzdálenými, ale přece. Asi se nikdy nedozvím, který z nich to mohl být a na které frontě padl.

Potom jsem v lese na kopci našel, co jsem hledal. Zbytky opuštěného zarostlého hřbitova s roztroušenými pomníky a náhrobními kameny. A na některých i jména mých jmenovců.

Na takových místech si člověk uvědomí, jak je někdy nesmyslné stále za něčím spěchat a přímo nás vybízejí k nostalgickému rozjímání.

Karlov (Libinsdorf)

Malá obec Karlov v okrese Žďár nad Sázavou neměla nikdy svůj hřbitov. Místem posledního odpočinku byl nedaleký Vojnův Městec, kde by měli být pohřbeni i moji předci z Karlova (Libinsdorfu).
Původní starý hřbitov ve Vojnově Městci byl nahrazen v roce 1885 nově založeným hřbitovem. V celém obvodu tohoto hřbitova však dnes nenajdeme ani jeden náhrobní kámen, který by připomínal německy mluvící obyvatele nedalekého Karlova. Snad to můžeme připsat poválečné naštvanosti zdejších lidí na všechno německé.

Hier ruhen Marie u. Ferdinand Uhmann

Nikde, ani na hřbitovní zdi žádná náhrobní deska, jak je obvyklým zvykem na jiných hřbitovech uchovávat desky z nepoužívaných hrobů. Jen jediná výjimka. Mezi hroby stojí zrezivělý železný kříž s Kristem a okrouhlou plechovou destičkou. Nápis na ní by mohl patřit nějakým dětem - dvojčatům Marii a Ferdinandovi Uhmannovým, jejichž příjmení Uhmann se vyskytuje v matrikách vztahujícím se ke Karlovu velmi často.